Zkuste se někdy podívat do zrcadla…

Přečtení: 4538

Včera jsem se díval okolo sebe – v MHD i v obchodě – a nikde žádný respirátor. Zmizely – čiré kouzlo.

Přitom čísla „nemocných” jsou stejná jako v roce 2020 v prosinci, kdy jsme tu měli téměř apokalypsu a někteří předpovídali plné ulice mrazáků s mrtvolama.

A teď dotaz, moji milí spoluobčané: proč jste ty hadry předtím nosili, měli jste je celou dobu až do minulého týdne, kdy vám ministr řekl milostivě – „Sundej občane!” a pokynul rukou a vy jste je odložili?

Pokud jste se nebáli, věděli jste, že je to naprosto zbytečná a neúčinná hloupost, ale nosili jste je, tak jste zkrátka zbabělí pokrytci.

Jestli jste se opravdu nemoci báli, což je legitimní, tak co se ale stalo? Nebezpeční nepomine přeci tím, že někdo řekne „Sundej občane!”. Vždyť čísla jsou dle vašich oblíbených odborníků téměř mrazáková…

Není to tedy spíše tím, že jste teď v menšině a cítíte se trapně? Jako trubky, jako vyděděnci a jako hlupáci? Inu, ono to vůbec není snadné být v menšině, když si na vás všichni ukazují.
A věřte tomu, že kdybyste tady dva roky tu hysterii nepomáhali budovat, a vše zůstalo na dobrovolné bázi, tak z nějakých roušek není žádné téma a každému je úplně jedno co máte na obličeji.

Ale copak, copak? Nepatříte ani do jedné kategorie?

Pak tu mám pro vás ještě jednu, ale ta se vám nebude líbit už vůbec – nemyslící hlupák, který jen slepě poslouchá jakkoli nesmyslné příkazy.

Aha, já vím! Namítnete: teď je to už přece jiné – už je to vlastně neškodná mutace, populace je promořená a pak ta zázračná proočkovanost… Za své chování je potřeba najít vysvětlení a omluvu za každou cenu, že…? 😉

A co teprve až za pár týdnů přijdou se čtvrtou dávkou a vám z nějakého důvodu dojde, že to není to pravé ořechové a dál už nebudete chtít v té hře pokračovat a přes noc se i se třemi dávkami v těle, stanete tím vysmívaným antivaxerem kterého nikam nepustí. To bude teprve bašta.

Někdy se do toho zrcadla schválně podívejte, vzpomeňte si na tyto pocity a všechna tato ponížení a pak se podívejte do očí svých dětí, protože ony to díky vaší zbabělosti musely všechno prožívat také – a znovu je to bohužel bude čekat na podzim!



19 komentářů “Zkuste se někdy podívat do zrcadla…

  1. Musím přiznat, že když jsem přes zimu byla v supermarketu na našem maloměstě vždy v danou chvíli jediná bez respirátoru, nebyly mi pohledy nevole, strachu a opovržení ani trochu příjemné. Jsem nekonfliktní člověk, takže každý nákup byl adrenalin. Přemýšlela jsem, jestli mi to za ty nervy stojí a zda by nebylo jednodušší si to “na chvilku” nasadit. Nebylo. Svědomí mi to zkrátka nedovolilo. Jakmile jednou pochopíte nesmyslnost až zvrácenost systémových covidistických opatření (o “očkování” ani nemluvě) už není cesty zpět. Nicméně děkuji vrchnosti, že opět můžu aspoň přes léto nakupovat v klidu a že dovolila zhluboka se nadechnout čerstvého vzduchu i těm, kteří dosud nepochopili.

    1. U mne je to hodne podobne, mozna jeste horsi, protoze nemam pochopeni ani ve dve rodine, mnohokrat se citim pokrytecky a spytuji sve svedomi, stane se , ze mne opousti odvaha s tym bojovat proti vsem, jsem v tom sama a je to tezsi nez kdyz mate podporu v rodine.

  2. No,tak třeba mě prodavačky vyhodily v pátek odpoledne bez respirátoru, přestože od pondělí byly zrušené,syna nenechal řidič nastoupit do autobusu. Tak proto jsme je nosili.

    1. To nedává smysl, že jste je nenosili všude. Stačilo se ponížit jen tam, kdfe to vyžadovali. Ani není jisté, že vás nechtěli obsloužit. Stačilo říct: “Promiňte nenosím” a už svou žádost neopakovaly. Oni vás totiž obsloužit podle zákona musí. Takže stačilo počkat minutku a prodavač za chvíli přišel a zeptal se, co si přejete. Taky on měl strach, že si na něj budete s těžovat.

  3. Tak já jsem nasazovala roušku jedině v případě, že mě třeba prodavačky opakovaně upozorňovaly a vyhrožovaly vyvedením ochrankou z obchodu. To bych zažívat nechtěla. Aby mě někdo chytil, vláčel po podlaze… a kdovíco ještě. V MHD to samé, až po upozornění řidičem. A na mého 23letého syna bez roušky vzala Vietnamka v jejich pidikrámku dokonce pepřák. Při použití takovéhoto násilí si každý rozmyslí, jestli nosit nebo ne. Každý z těch útočníků má nad sebou šefa, který přikáže a pokud nechtějí přijít o místo, musí poslouchat… a ten šéf má zase nad sebou vyššího… bojí se jeden druhého… a jde to výš a výš!!!! Jak se to hezky česky říká: Ryba smrdí od hlavy!! P.S. Očkovaná nejsem a covid jsem nechytla ani když jsem obsluhovala nemocného příslušníka společné domácnosti.. Tak kde je zakopaný pes? V imunitním systému!!! Ne v kancelářích ministrů.

    1. Ne, zakopaný pes je v každém z vás – ne v ministrech.
      Vím, že to není lehké, ale do obchodů, kde na vás byl někdo hrubý jste chodit nemusela a co si necháte líbit, je také jen vaše věc.
      Je mi líto – “někdo mi nařídil, tak to dělám” neberu, protože sám vím ze zkušenosti celé rodiny, že to prostě jde a vše jsou výmluvy!
      A ano, není to zadarmo. Například má žena byla po 20ti letech donucena opustit školství.

      1. Přesně tak. Je to jen o nás, o každém z nás jak se k tomu postaví. Také mi nebylo dobře, když na mne lidé byli nepříjemní i když jsem po celou dobu dodržovala 2m odstup.
        Dokonce jsem v metru dostala pěstí od ženy středního věku, která si počkala až bude vystupovat a přišla přímo ke mě, dala mi ránu a v pohodě odešla. Trvalo mi asi dva měsíce, než jsem opět našla odvahu nastoupit do dopravního prostředku. Raději jsem chodila pěšky.

  4. Nebylo vůbec jednoduché chodit bez roušky……..mnoho lidí to štvalo a mnoho lidí mne upozorňovalo, že takhle to být nemá. Poděkovala jsem jim, za jejich názor. Ne, vždy jsem zůstala nad věcí, protože každý člověk se chová k druhému jinak. Měla štěstí na ty “lepší” lidi a dokonce někdy dialog vyústil- my víme, že je to k ničemu, ale zaměstnavatel to po nás vyžaduje….atd. Svým způsobem mi jich bylo líto. Nevím, co bude na podzim……raději se nesnažím ani odhadovat , natož svou mysl tím zatěžovat. Užijme si léto, užijme si tu pospolitost a snažme se víc spojovat než se navzájem osočovat. Jsme jen lidé a přestože lidstvo je nepoučitelné…….zkusme to napravit.

    1. Ano, máte přesně pravdu. Také to za ty dva roky celá rodina známe.
      Nebylo to snadné, ale šlo to – a vše ostatní jsou jen kecy a výmluvy.
      A když opravdu nebylo zbytí, tak model Šeherezáda ze záclony je řešení na volné dýchání. 😉

  5. Souhlasím, pokud někdo odolal, má můj obdiv. Tlak ze strany médií, společnosti, lidí, televize, rodiny a dalších byl enormní. Jsem rád, že nyní alespoň na chvili je klid. Horší je ta pachuť, která zůstala.

    Například, ve vlaku se roušky nikdy nenosily, pouze na udání, pokud si do kupé přisedl někdo, kdo sám upozornil průvodčího, že jiný spolucestující nemá správně nasazenou roušku. Stejně tak v letadle, asi nikdy nezapomenu na cestu z Itálie, kdy mladý pár ze Slovenska mě osobně tak dlouho buzeroval, že nemám správně nasazený respirátor, až musela přijít letuška a donést mi klasickou roušku. Stejně tak skupina Čechů, cestujících zpět do Prahy se slovy – přece se nebudeme hádat, nedělejte tu potíže, my se chceme dostat jenom domů.

    Je to pokrytectví na nejvyšší úrovni a bohužel, je u nás velmi rozšířené. Proto je tu také hodně psychických potíží a onemocnění, protože tito lidé se nemůžou s nikým bavit, jelikož by jim poškodil jejich sebeobraz hrdiny a to by už nezvládli. Samotná MHD v Praze je kapitola sama pro sebe, někoho ve vedení MHD napadlo využívat hlášení pro cestující aby neustále opakovalo hlášku o nutnosti mít nasazenou roušku. Umí se někdo představit, jak jsou ti lidé po téměř dvou letech vygumovaní, když to poslouchají denně? Obejít to šlo snadno, stačí si dát do uší sluchátka a ignorovat to ale spousta z cestujících má už podmíněný reflex, kdykoliv spustí hlášení, tak sebou cuknou. Tohle je prostě neuvěřitelné, stejně jako mnoho dalších věcí a je to nechutné, ano nechutné a na zvracení. Obdivuji všechny, kdo zvládnou stále se v tomto tématu pohybovat a nemít z toho zkažený žaludek. Nevím, co s tím dál. Snad jenom obnovit satiru a začít se těm věcem systematicky bránit. Zkusil jsem pár pravidel sepsat a publikovat je pro ostatní – snad jim to pomůže. Držím všem palce.

    https://www.jumagazin.cz/10-rad-jak-se-branit-proti-covid-sikane-venku-doma-i-ve-skole_445.html

    1. JJ. To je přesně, prosím vás nasaďte si tu roušku ať se dostaneme domů. To jsem si vyslech v autobusu než mě vyhodili. V obchodech klasicky: “No a co, že to příští týden končí, teď se to ještě nosí. My to tu musíme nosit celý den, tak proč byste vy nemohl?” Vůbec jim nedochází ta absurdita, kterou svou argumentací projevili.

  6. Já to nikde nenosil, v šalině na mě zavolali policii, málem mě ukamenovali, že prej sem bez mozek atd… Chtěl sem jet od rodiny autobusem domu, nevzal mě. Natocil si řidiče a podal trestní oznámení a odmítl jeho noví respirator, který mi nabízel, abych mohl s ním jet. Jel sem o půl hodiny později vlakem a domů se dostal bez roušky. Lidi jsou zmanipulovani tupci!!!

  7. Děkuji moc za tento článek pane Tománku; přemýšlím totiž pár dní o tom, co mě štvalo víc – zda v minulosti ty zakryté obličeje a nebo teď po blahosklonném povolení vrchnosti obličeje bez respirátorů. Říkala jsem si … “buď ráda, že už na Tebe nikdo v mhd blbě nečumí…”, ale nějak to zklamání ve mě více bobtná 🙂 Jak je krásně vidět, není to o strachu z nemoci, ale jen o tom nemít náhodou nějaký problém a být poslušný. A to je pro mne mnohem horší zjištění, než kdyby polovina lidí stále respirátory nosila. Ve změnu už nevěřím, soc. sítě plné odpůrců a odvahy, ale do posledního dne jsem byla buď jediná, nebo jedna ze dvou, kdo zákryt v mhd a obchodech nenosil. Ale hlavně že je jaro a (občas) sluníčko 🙂

  8. Od loňského března, kdy nasadili větší kalibr v podobě respirátorů, jsem to na hubě neměl. Do té doby jsem si tu šálu trochu povytáhl, aby se neřeklo. K jednomu hokynáři, který už týden předem avizoval, že mě pak už jen se šálou do krámu nepustí, jsem přestal chodit. Ten by se za minulého režimu určitě angažoval v PS VB. Od jednoho felčara jsem kvůli nenasazenému náhubku odešel, protože na mě byl kvůli tomu protivný. Změnil jsem kvůli tomu i drogerii. V lednu jsem potřeboval k zubaři a taky jsem šel bez náhubku. A zubař byl naprosto v pohodě, i při dalších návštěvách. Je to opravdu jen o lidech. Na podzim už se ale chystám na jinou strategii. Nebudu před samozvanými dráby utíkat, ale pokusím se je ignorovat a ještě se na ně usmívat, že jejich úchylku chápu. Úsměv je odzbrojující a dokáže naštvat tolik lidí, že to stojí za to.

    1. Roušku jsem nenosila nikdy a nikam ani moje děti, naštěstí ještě v MŠ. Musím říct že jsem nikdy neměla větší konflikt. Vždy jsem s úsměvem odpověděla že roušku nenosím a pokud to vadilo tak jsem odešla. A nepíši zde o obchodech, ale úřady, Magistrát města který je ve stejné budově jako stanice MP nebo pošta atd. Je pravda že dost lidí se chtělo hádat a byli někteří co mi i nadávali. Já se ale nenechala stáhnout tím zlem a většina to vzdala když jim to došlo. Nebudu nikoho přesvědčovat ani mu nic vyvracet, ale každý by měl sám vědět že čerstvý vzduch je nepostradatelný a je to jedna z mála věcí co nemohou zpoplatnit ani zakázat. Bohužel většina lidí je stádo které se nechá vést pasáčkem jménem Media a slepě ho následují i když je vede mezi smečku vlků. Všem bych ze srdce přála aby prozřeli a našli v sobě světlo.

  9. Roušku jsem nenosila, protože to byl jasný vzkaz – DRŽ HUBU…MAKEJ A CHCIPNI..A to je něco, co nedokážu překousnout, hrdost a svědomí mi to nedovolili a taky mám pocit, že kdybych ji nosila rozvine se u mne nějaká psychosomatická nemoc, protože bych dělala něco, co bylo absolutně proti mojí vůli..Každá cesta do práce byl sice obrovský stres, být neustále připravená na něčí útok, ale měla jsem odpálkující odpověď a ta radost, když jsem to zase dokázala, postavit se za sebe..Se strašným despektem jsem pozorovala lidi, co mají roušku jen na půl žerdi..Tak sakra, buď si za tím stojím nebo nasadím a držím hubu. Také jsem vypozorovala, že většinovou část lidí bez roušek tvoří ženy. Asi jsme větší bojovnice, nevim..Pokaždé, když jel někdo bez roušky, snažila jsem se ho podpořit a stoupla si opodál a taky už jsme byli dva. Můj vzkaz, nebuďte priposraní a postavte se za sebe..

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.