Nejhorší zklamání je pro mě z lidí

Přečtení: 1769
Nedávno jsem si vzpomněl na jednu pohádku, kterou kdysi ilustroval můj táta do Čtyřlístku. Jedná se o klasickou Erbenovu pohádku Tak svět odplácí.

“…to, jakým způsobem se prezentuje a angažuje v rámci covidu, to už vůbec nekomentuji. Obávám se, že jeho poslední mozkové buňky vložil do této (skutečně dobré) knihy.”
Čtu si občas mezi recenzemi na svou knihu Lustr pro papeže.

Nebo dnes tento příspěvek pána, kterého si pamatuju ze svého profilu, jako “vášnivého” podporovatele a příznivce Zdravého fóra…

Přitom já jsem pořád ten stejný člověk a říkám stále to stejné – včetně svého odporu věnovat se jakkoli politice.
Hledání pravdy a pokládání důležitých a často nepříjemných otázek je totiž jen jedno – je úplně stejné v mých knihách i textech na internetu.
A je jedno, jestli se jedná o 70. léta komunistických lágrů, lhaní o nemoci, nebo zahraniční události.
Hledání pravdy je totiž univerzální – ač se to mnohým v některých případech nelíbí.
Ptát se a hledat pravdu musí člověk stále – ne jen někdy, kdy se mu to hodí, protože třeba jen nechce nosit respirátor…

Nejsmutnější na tom ale je, že když člověku zrovna neteče do bot, nebo ho někdo nezavírá doma a nenutí mu nesmyslnou vakcínu, jak rychle se dokáže oklepat a klidně během vteřiny na vše zapomene, otočí kabát a zase se slepě vrátí ke svému “normálnímu” životu.

Ne přátelé, ale tohle opravdu není probuzení, které by cokoli dokázalo změnit a pokud vás náhodou oslovily mé knihy, ale už ne, to co říkám, pak je mi to moc líto, ale v tom případě jste vůbec nepochopili to, o čem se snažím psát a co se na nás valí a přijde na podzim.

Ano, tak snadno lidé zapomínají a takhle svět skutečně odplácí a poslední roky mi jen ukazují, kolik pravdy je v lidové moudrosti, biblických příbězích a pohádkách a jak neuvěřitelně nadčasové a stále platné ty poučení o lidstvu jsou.

Bohužel – protože z těch příběhů víme, jak zavírání očí před pravdou VŽDY končí… 😢



10 komentářů “Nejhorší zklamání je pro mě z lidí

  1. Ptát se a hledat pravdu? To jsme ale nikdy nebyli zvyklí. Vždycky jsme raději přijímali pravdu. Tu od císaře pána, tu od komunistů, tu od vědců nebo zkušených politiků. A´t už z důvodu svého malého sebevědomí, či především proto, že je to pohodlnější.
    Nejste spasitel. Nemůžete pomoct tonoucímu, když se rozhodl, že se utopí. Jeden vtip. Je sice na nás na věřící (možná ho znáte), ale copak nejsou věřícími i ti co věří na neomylnost vakcíny a neomylnost vědců politiku a veřejnoprávních médií?
    Tedy:
    “Potopa. Sousedé, kteří zaznamenali vodu v ulicích říkají věřícímu muži, aby spolu s nimi opustil dům a odešel do bezpečí. “Mě pomůže Bůh” – a modlí se. Sousedé odejdou. Voda postupně stoupá. Muž se v modlitbách přesune na balkon. Kolem plave loď a lidé v ní nabízí muži, že ho vezmou do lodi. “Mě pomůže Bůh”. Loď odpluje, a muž se se stoupající vodou ocitne na střeše domu. Kolem letí vrtulník se záchranáři a ti na něho volají. “Mě pomůže Bůh” odpovídá opět. Když ani do vrtulníku muž nenastoupí, tak situace dospěje ke svému závěru a muž se bez pomoci utopí. Ocitne se před Pánem Bohem a vyčítavě se ho ptá: “Můj Pane, proč jsi mi nepomohl?” Bůh mu na to odpoví: “A kdo myslíš, že za tebou poslal sousedy, loď a vrtulník?”

    Lidi nedokáží nebo nechtějí rozpoznat signály, které jim nejen Vy (ač nejste Bůh či jeho Syn) svým způsobem posíláte. Jednou je možná pochopí, ale bude pozdě. To už ale není Vaše věc.

    Nějaký chytrý kdysi řekl: “Jestli něco chceš změnit a máš možnost, změň to. Pokud něco chceš změnit a nemůžeš, vy.er se na to.” Takže tak. Já jsem se tím začal již před nějakou dobou řídit, jinak bych se z toho musel zbláznit a vám doporučuji totéž. Protože na podzim to bude možná nanovo a člověk potřebuje na chvíli vypnout. Co se kovidu týká být vámi, bych své úsilí v přesvědčování přesvědčených nevyvíjel. Zkuste se věnovat věcem co před kovidem. Ti co jste dosud nepřesvědčil již nepřesvědčíte. Ono to postupně leze na povrch samo (viz “Polsko se chce soudit s farmaceutickými farmami”).

    1. Díky – máte naprostou pravdu i s vtipem. Znám.
      A samozřejmě máte pravdu i s covidem – skutečně se už nemá smysl tomu věnovat a honit dál kočku za ocas. A věnuji se raději vydání nové knihy, někdy ale člověk neodolá… 😉
      Na druhou stranu, to poukazování na drobné lži, i když je zdánlivě zbytečné, je jediná cesta, jak novým probouzejícím se, pomoci otevřít oči.
      Protože naplno vše vybalit nelze, protože pak by byl člověk za blázna a nepochopení by bylo 100% 😉

  2. No, jo, no, pane Tománku, je to tak. A takovéto nespravedlivé reakce (komentáře) zabolí (a někdy na hodně dlouho) a vysají energii (a taky někdy na dlouho)… Ale tu frustraci třeba pomůže zmírnit, když si řeknete, že ten pán má zkrátka jen užší vidění světa a souvislostí, než máte Vy. A tak od Zdravého fóra očekával jen vyřešení určitého omezeného – tedy toho “jeho” problému (covidová opatření). A za plot své zahrádky už prostě jaksi nedohlédne (stálo by ho to úsilí a cítí se “zase” podveden, a tak uráží). Nenechte si otrávit den.

      1. Honzo, kdo se jednou pořádně spálí , podruhé si pořádně rozmyslí, za koho bude ještě někdy tahat horké kaštany !!!

  3. “Prvního hlasatele pravdy a proroka lidé zasypou kameny. Jeho následovníky pak růžemi.”
    To jsem četla v knize P. Coelho U řeky Piedra jsem usedla a plakala. Nevím, zda už v románu byl odkaz na jiný původ sdělení a určitě to není přesná citace, ale význam je vystižen.
    Obdivuji každého hlasatele pravdy ať už ze Zdravého Fóra či jiné. Žádá si to obrovskou vnitřní sílu člověka postavit se proti větru, mnohdy až vichřici a kamenům.
    Skláním se před vámi a vím, že při vší té vnitřní síle musíte najít i rovnováhu mezi dáváním a braním. Vystihnout ten čas, kdy už je opravdu třeba se na chvilku schovat do závětří a nabrat sil, než se zase postavíte vichřici lidské malosti a hlouposti.
    Prošlapáváte cestu, ale nikdo vám nemůže vyčítat, že už toho máte dost a pro změnu přepustíte místa na čele zástupu zase někomu jinému a půjdete chvíli zcela v poklidu vlastní cestou. Ono jít v poklidu vlastní cestou a zachovat si sílu a optimismus, když kolem zuří vichřice, je také velké umění.
    S vděčností zdraví a hodně síly a odvahy přeje Flora

        1. Připojuji se k Vašemu komentáři a děkuji panu Tománkovi za vše, co dělá, aby lidem otevřel oči a mysl, bohužel, mám obavu, že je to sisyfovská práce, přesto – naděje umírá poslední.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.