Hlavně ta udržitelnost!

Přečtení: 1292
Není nad to, občas přeházet kompost – a nejen ten životní.

Vždy, když za rok přehodím vrchní vrstvu kompostu a podívám se, co se „urodilo”, nepřestává mě fascinovat, kolik toho za rok čtyřčlenná rodina a malá zahrádka vyprodukuje.

Příroda z toho vyrobí dva až tři kubíky super kvalitní zeminy na záhonky – čistě, téměř bez práce a jak se dnes rádo říká, s naprosto nulovou uhlíkovou stopou. (Ale abychom byli korektní, tlení samozřejmě také CO2 produkuje, ale to je zcela přirozené.)

Náš domácí kompost – polovina toho, co se za rok urodilo
Přesitá hlína z kompostu

To, co bylo dřív takto běžné a dělal to každý, kdo měl domek, je dnes díky reklamě a konzumní společnosti asi zapomenuto. Reklama lidi naučila kupovat balenou vodu a naučila je vyhazovat a neopravovat věci – co se opravuje, se neprodává, stejně jako to, co se vyrobí doma, nebo co nám dá příroda – a to se prostě konzumní společnosti nehodí.

Každé jaro vidím kolem sebe sousedy, kteří místo aby si založili na zahrádce kompost, naloží raději větve a trávu na vozík, ten zapřáhnou za auto a dojedou do sběrného dvora. Ti stejní lidé pak jezdí kupovat do velkých a neosobních hobbymarketů super-prima-eko-cool štěpku na záhonky a v igelitových pytlích balenou hlínu k jahodám.

Nejlépe se po cestě s dětmi staví ve fast-foodu, dají si pití s papírovým brčkem na papírovém tácku a dopravu jim obstará elektroauto nabíjené z uhelné elektrárny.
Čisté lahve a obaly vyhodí, aby si později koupili nové balící fólie na potraviny a další krabičky na krabičky.

Večer si lehnou do postele a mají příjemně hřejivý pocit, že udělali něco pro planetu a zachránili želvu…

Nejsem žádný ekologický aktivista, ale rozhodně cesta k udržitelnosti nejsou papírová brčka, solární auta nabíjená z uhelných elektráren s lithiem dolovaným v šílených neekologických podmínkách kdesi v Číně, Chille, nebo Argentině a filmové produkční společnosti, které počítající svou “uhlíkovou stopu”, aby pak podle toho získali dotace a pobídky.

Celé je to jen a jen v nastavení a myšlení lidí.

Ono se stačí podívat i na státní firmy a služby – to co dřív obstaral jeden chlapík s koštětem za sto korun, dělá dnes ten stejný chlapík s fukarem na listí za patnáct tisíc, do kterého ještě lije drahý benzín, dělá hluk, vypouští emise a ve výsledku samozřejmě nic neuklidí, protože vše po okolí jen rozfouká.

A tohle přijde lidem zcela v pořádku – léta jsem neviděl nikoho s koštětem – přijde to normální firmám i státu, kteří si pak dají hrdě na web, že jsou „uhlíkově neutrální” a že „podporují životní prostředí”.

A nebo linie „moderních aut” – hlavně těch německých, které po zastavení na přechodu vypínají motor. Papírově ušetřená deci paliva je ale draze vykoupena daleko dříve zničeným motorem od neustálého startování. A co na tom, že vyrobit nový motor stojí asi 1000x více energie, než takové auto za svou životnost „ušetří” –  ale to nikomu nevadí – důležité jsou přeci ty gramy virtuálně ušetřeného CO2 na papíře.

A co ty skvělé větrné elektrárny? Víte to, že se listy turbín vyrábějí z materiálů, které se nedají vůbec recyklovat, tak až doslouží, tak se zkrátka zahrabou do pouště?
A někde jsem dokonce četl, že když se spočítá veškerá energie potřebná na výrobu takového větrníku, tak on za svou životnost tuto energii nikdy nevyrobí – tedy, že ropa, která je potřeba na jeho výrobu, by byla levnější a ekologičtější přímo protopit.

Lopatky z větrných elektráren zahrabávané do pouště

A člověk si pak mezi lidi připadá, jako mezi ultra-eko-vegankami, které za mého mládí demonstrovali v kožených botách proti zabíjení zvířat na maso.

Hlavní problém je, že na té pravé udržitelnosti, se nedá vydělat, proto ji lidstvo nikdy, se současným myšlením, nebude mít.

To je ta hloupost a stádovost, která bohužel tuto společnost vede a plně vyhřezla s covidem a dokud se nezmění toto myšlení lidí, brčka planetu prostě nezachrání.



Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.