Lidé se bojí čím dál více…

(Rozhovor pro Parlamentní listy 18.března 2024)

V pátek 8. března se konalo první soudní stání ve věci Vaší žaloby na deník Forum24. Co Vás vedlo k tomuto krajnímu kroku, když spousta lidí nad tím, co se v tomto médiu píše, jen mávne rukou a nechá to být?

Mával jsem nad tím rukou celé covidové období a ignoroval všech čtrnáct dalších článků, které o mně Forum24 napsalo, nebo ve kterých se o mě jen otřelo. Ale vše má své meze. Aby někdo beztrestně psal, že jsem šiřitel lží, který má na svědomí desítky tisíc mrtvých, nebo že se raduji z něčí smrti, je skutečně za všemi čarami.
Vtipná je ale obhajoba samotného Fora24 u soudu – představte si, první tvrzení je prý pouze „novinářská nadsázka” a to druhé tvrzení se týká někoho úplně jiného, kterého ale v textu článku nějak opomněli zmínit…
Novinářská kultura – pokud to slovo ještě lze vůbec použít – se dostala někam zcela mimo mantinely. Přitom ještě před několika lety Marek Vašut vysoudil nad bulvárem milion korun za to, že o něm napsali, že má deprese, nebo Tomáš Töpfer, že zanechal v divadle dluhy. Dobré „banality” dnes, že?

Ministr vnitra Vít Rakušan vyráží na spanilé jízdy do krajů na besedy pod názvem „Bez cenzury“. Proč je třeba zdůrazňovat „bez cenzury“? Nemáme snad svobodu projevu a vyjadřování?
Nebo máte při sledování médií pocit, že v Česku existuje cenzura?

Také mě přesně tato otázka několikrát napadla. Pokud takto ministr vnitra pojmenuje svůj PR marketingový pořad, tak na otázku vlastně odpovídá. Ano, u nás je cenzura – tichá, plíživá a šedá. A znamená to tedy v jeho pojetí, že bez ní může vystupovat jen ministr Rakušan – krytý svým úřadem?
Samozřejmě nic není oficiálně zakázané, ale každý ví, co by říkat měl a co rozhodně říkat nesmí… A je to stále horší – za covidu lidé jen mlčeli, ale dnes myslím, že už se regulérně bojí. Dobře víme, co se mediálně stane s kýmkoli, kdo řekne něco, co se nenosí. Vyprávět by jistě mohli lépe Jiří Strach, Vojta Dyk, Karel Vágner, nebo třeba Michal Novotný.
Vtipné je pozorovat, jak občas i některé „morální majáky”, které jinak drží „správný” směr někdy nevědomky ukročí a novináři se na ně okamžitě sesypou a oni pak musí horko-těžko hasit vzniklé škody a znovu políbit prsten…

V jednom z Vašich letošních blogů https://blog.tomanek.com/2024/01/kral-je-straslive-nahy/ jsem si přečetl, že na profilech svých starých známých a kamarádů stále ještě vidíte ukrajinské vlaječky, „volím Generála” a „jdeme do toho SPOLU“. Připadá mi, že z toho čiší velké rozčarování nad tím, kam jsme se dostali. Podle Vás se tedy nenaplnila očekávání, že pětikoaliční vláda dá tuto zemi do pořádku? V čem selhala?

Myslím, že je ta otázka špatně položená. Nejde o to v čem selhala, ale co se jí podařilo a zde bych řekl, že vynikla hlavně v naprosté ekonomické, energetické a duševní likvidaci naší země – příkopy nebyly zakopány jak avizovali, ale naopak se prohloubily tak, že mohou doslova sloužit jako zákopy v té válce, do které nás vláda zcela nepokrytě žene.

U Fialovy vlády, jejíž strany o sobě tvrdí, jak jsou demokratické, udivuje zostřené vystupování vůči lidem, kteří s ní nesouhlasí, a tažení proti údajným dezinformacím. Každý protest či náznak protestu je nálepkován, že jde o proruské síly, naposledy to bylo slyšet při protestech zemědělců. Může pětikoaliční kabinet nespokojené od demonstrací a jiných protestů tímto odradit? Máme proruské zemědělce, učitele, lékaře…?

Ukázalo se, že skutečně máme „proruské” a ty správné „provládní” zemědělce, kteří dokonce svým protestem proti EU vyjádřili podporu naší vládě…
Vtipné ale je, že poté co ty své „provládní” zemědělce vláda znovu podtrhla v Bruselu, se z nich stali mávnutím kouzelného proutku také ti „proruští”. To zkrátka nevymyslíte ani jako spisovatel – žijeme opravdu v neuvěřitelném panoptiku.
Myslím, že každý rozumně uvažující se už vládě směje – co není s námi, je totiž proruské. Už jen čekám na „ruské putinovské” mandelinky, až nám je tu vysadí z letadel a děti je budou chodit povinně za sborového zpěvu Ódy na radost sbírat na bramborová pole…

Díky jasné sněmovní většině si pět stran může dělat doslova, co se jim zlíbí. Pirátští kritici starých pořádků se nahrnuli do lukrativních pozic politických náměstků ministrů, kterých může být nyní neomezené množství, do funkcí poradců a podobně. I když je vláda rekordně nepopulární, proč ta s ní nesouhlasící většina mlčí?

Myslím, že spousta lidí ještě neprohlédla – mají se dobře, nezajímají se a nevidí, že žijí doslova na Titaniku, který nabírá vodu. Zkáza je neodvratná, ale oni na horních palubách zpívají a smějí se nám, kteří jim říkáme, že se potápíme.
A mlčící zbytek? Ti dobře ví, že udělali chybu – ať s očkováním, nebo s volbou, ale stydí se, anebo se to bojí říct veřejně, protože se bojí ostrakizace a dál mlčí… Bohužel.

Vy jste projevil velkou odvahu v době covidu, kdy jste jako jeden z mála nešel s proudem. Tehdy byly naše svobody mocně ukrajovány. Jsme na tom nyní alespoň v tomto směru lépe? Cítíte se svobodněji než tehdy?

Myslím, že je to naopak se svobodou daleko horší než to bylo. Na lidech je vidět, že se už regulérně bojí, protože dobře vidí, jak si média dovolí „sestřelit” kohokoli, kdo nepluje s proudem a je jim jasné, že pokud takto dopadnou známé osobnosti, že na ně, jako obyčejné lidi, by dopadl mediální prst ještě daleko silněji. A to nemluvím už o přímé kriminalizaci lidí, jen za opačné názory, nebo jen prosté sdílení názorů na internetu.
Bohužel ale většina stále mlčí a vše svým tichem legitimizuje a co je pro mě horší, oni už často ty nesmysly i zcela veřejně obhajují.
Nedávno jsem byl u nás ve sběrném dvoře, kde někdo vymyslel, že je potřeba projet autem zcela zbytečně dokola skrz celý dvůr, jen abyste vyhodili suť, která je přímo u vchodu. Napsal jsem takový povzdech na Facebook a nevěřili byste, kolik lidí (většinou mladí) takové zcela nesmyslné „nařízení” sběrného dvoru obhajuje slovy – tak mají to v řádu, tak to přeci není takový problém udělat kolečko. Copak vás ubyde?
Toho se hrozím – té stádovosti a ochoty nemyslet…

Slovenský lékař a zároveň poslanec Peter Kotlár má jako zmocněnec vlády prověřit postup státu, analyzovat zákonnost, hospodárnosti a účelnost opatření přijatých v souvislosti s pandemií covidu-19 v letech 2020 až 2022. Bylo by záhodno něco podobného provést i v Česku? Proč o tom žádná z politických sil v zemi ani neuvažuje?

Jistě by to bylo záhodno, ale to by do Sněmovny museli přijít zcela jiní lidé – v covidovém podvodu jeli jak tehdejší vládní strany (které jsou teď v uměle řízené opozici), tak i strany, které jsou teď u moci. U nás totiž žádnou skutečnou opozici nemáme – je to jen hra, takový wrestling a domluvený zápas, kdy se loutky za čtyři roky jen vystřídají, ale samozřejmě po krku si v žádném případě opravu nejdou. A kampaň Antibabiš je jen dokonalé marketingové divadlo a vůbec bych se nedivil, kdyby Fiala s Babišem veškerý postup probírali. Ostatně přesně tak to dělal Klaus se Zemanem – jejich příznivci si vzájemně nemohli přijít na jméno, do krve se hádali a oni sami byli (jsou) velice blízcí přátelé a chodili spolu na pivo.

Válka na Ukrajině už trvá přes dva roky a konce dohlédnout nelze. V pohledu na ni se štěpí i názory české a slovenské vlády, a tak se ta naše rozhodla zrušit společné jednání obou kabinetů. Co tomuto políčku ze strany Fialovy vlády nám nejbližšímu státu říkáte?

Je to samozřejmě zcela hloupý a krátkozraký krok – ale to není o tom, že by udělali nějakou diplomatickou „chybu” – oni zcela přesně vědí co dělají a plní jasné zadání lidí, kteří je do jejich funkcí dosadili.
Slovensko je od nepaměti náš bratrský národ a to, co předvádí tato vláda na mezinárodní úrovni je jen pokračováním toho, co se děje už od covidového období od předchozí vlády – záměrné rozdělování lidí a rodin a postavení je proti sobě. Rozděl a panuj konečně dostává konkrétní hmatatelné obrysy i v mezinárodním měřítku…

Náčelník Generálního štábu Armády České republiky Karel Řehka dlouhodobě vtlouká veřejnosti do hlavy, že mír znamená prohru. U něj je touha po válčení z pohledu profese asi i pochopitelná. Co ale může vést české politiky k tomu, aby řinčeli zbraněmi? Je vyjednávání o příměří či míru projevem zbabělosti a slabosti?   

Marketingovému poradci Edwardu Bernaysovi, z jehož díla čerpal později i Goebbels se podařilo na začátku 20. století v USA, během jediného roku z pacifistického národa udělat válkychtivý národ, který požadoval vstup Američanů do první světové války. Vše pomocí manipulace, lží a nenávisti vůči tehdejšímu Německu – a dnes jsme svědky zcela toho stejného, ale tentokrát vůči Rusku.
Naši politici plní zadání a v tomto směru bohužel poměrně úspěšně a novináři do kotle vlaku, který míří do pekla, ještě krásně přikládají – ano, myšlení lidí se zcela přepólovalo a masa už nemyslí.
Válka je mír. Svoboda je otroctví. Nevědomost je síla…
Proto je důležité zůstat nohama na zemi a zachovat si normálnost, lidskost, dobrotu a lásku alespoň v osobní rovině a jít příkladem pro své okolí, které máte šanci ovlivnit.

Otázky pro PL – Jiří Hroník