Stále vám to není divné?

Stále vám není divné, že se vše zdražuje a přitom k tomu není JEDINÝ objektivní důvod? Energie, potraviny, bydlení, suroviny – vše letí nahoru závratnou rychlostí a přitom se v ekonomice nic zásadního nestalo a neděje (tedy snad kromě uměle vyvolané inflace).
Ach ano – Ukrajina.
Jistě, je to argument stejné kvality, jako že pekař musel zdražit rohlíky, protože někdo vykradl sousední železářství…
Ale přesto se jedna věc objevila a to je ideologie – ať už válečná, nebo zelená. A ta je podepsaná pod vším. Zcela slepá, socialistická a co je nejhorší, záměrně destruktivní…

Zde si pro lepší pochopení půjčím kapitolu ze své knihy Průvodce králičí norou.

Život otroka

V „nepřátelském a krutém“ středověku tvořily daně odváděné státu desetinu příjmů – takzvaný desátek. To fungovalo celý středověk až do konce 19. století. Dnes lidé platí státu se sociálním a zdravotním pojištěním okolo 45–50 % ze svých příjmů. Další daně na ně ale čekají v podobě DPH, ze které si stát bere dalších 21 %, k tomu si připočtěte speciální daně za pohonné hmoty 20 %, tvrdý alkohol, kde při koupi lahve odevzdáte státu až 85 % z její ceny, a další zcela zlodějské odvody, jako například každoroční platba za již ze zdaněných peněz pořízenou nemovitost.
Reálné daňové zatížení „civilizovaného evropského“ člověka se tak pohybuje okolo 75–85 %.
Ve výsledku je tedy úplně jedno, jestli žijete v tom nejchudším slumu v Indii, nebo na Manhattanu – denně pracujete a zůstane vám vždycky jen tolik peněz, abyste měli na jídlo, základní potřeby a mohli je utratit za předražené spotřební výrobky korporací. Ano, někdo má tři luxusní auta a někdo k večeři jen hrnek rýže, ale ve výsledku jsou na tom všichni úplně stejně. Bohatý se dívá skrz prsty na špinavého Inda, ale jsou si podobnější víc, než myslí – než si sám odváží připustit. Celé dny až do smrti všichni pracujeme, ale už nežijeme – společnost je už tak zmanipulovaná, že pro emancipovanou ženu je společensky nutné vrátit se brzy po porodu do práce na plný úvazek, jen aby dítě mohlo do luxusních soukromých jeslí. Místo aby byla se svým potomkem, honí se za tím, aby vydělala peníze na to, aby se o něj staral někdo jiný.
Z kohoutků nám teče čistá kvalitní voda, a přesto nás korporace přesvědčily, že je skvělý nápad kupovat si vodu balenou – úplně tu stejnou za stonásobnou cenu, a ještě při tom decimovat planetu.
Šijí se kvalitní džíny a hned po vyrobení se zničí a odřou – dnes se do nich dokonce dělají i díry – a pak se v rámci módy prodávají za daleko vyšší ceny.
A ty stejné korporace vám pak podsouvají, že je potřeba chránit planetu, a proto je výborný nápad jezdit například elektroauty, nebo jíst cvrčky.
Otrok je držen v neustálém pocitu strachu – děsy na něj útočí dnem i nocí ze sdělovacích prostředků a on se bojí o to málo, co „je mu dovoleno“ vlastnit. Bojí se promluvit, protože si ho systém dokonale zavázal hypotékou a půjčkami a on si „nemůže dovolit“ přijít o práci, a tak raději mlčí a nechá si vše líbit. Vůbec mu ale nedochází, že právě tímto svým postojem nakonec přijde o vše.
Má jen tolik, kolik mu otrokář dovolí, že smí vlastnit. Ale i to málo je doopravdy příliš – vlastní půda a nemovitost je potenciální moc a nezávislost, a proto je potřeba do budoucna otroka připravit i o ni.
Nic nevlastnit a být dokonale šťastné kolečko v nesmyslném soukolí.
Aby otrok nemusel na nepříjemnou realitu myslet, je mu předkládáno, co a jak si má myslet, a systémem moderního chlebu a her je neustále odváděn od pravé podstaty světa. Hollywood a módní a technologické korporace dělají svou práci dokonale.
Otrokář také dovoluje otrokovi, kam a jak smí cestovat, koho si smí vzít a dnes už i co smí konzumovat.
A přesto se nevolník každý den bojí, že bude ze systému vyobcován a že přijde o tuto svou otrockou práci, a je ochoten udělat téměř cokoli, aby si ji zachoval a tak si udržel zdání svého „bohatství“ a statusu – včetně zaprodání své duše a obětování svého zdraví.
A co víc, otrok je nakonec svému otrokáři vděčný, že se o něj stará a on nemusí na nic myslet a může si jen „užívat“.
Ano, to je svoboda dnešního západního světa.

A nakonec jeden argument ze sociálních sítí, který doslova miluju – „Fiala za tvůj posraný život nemůže”.
Naopak, já se mám ekonomicky nejlépe co jsem se kdy měl a ještě mi Fiala od ledna zrušil DPH na prodej knih. Ne, opravdu já si nestěžuji, ale vím, že tím co dělá, huntuje a ničí tuto zem a pokud se nebudou mít dobře všichni a zem nebude vzkvétat, nikomu nepomůže ani jeho bohatství, protože v takové zemi nebude k žití.