“Vše je vina médií” – Rozhovor

Covid. Válka na Ukrajině. Izrael, Hamás a Pásmo Gazy. Tři události, o nichž se ve veřejnosti nemohlo a nemůže diskutovat s jakoukoli odchylkou od jediného přijímaného názoru, aniž by byl nositel jiného pohledu na věc vyobcováván ze slušné společnosti. Dříve až taková urputnost a vyvolávání nenávisti podle mě nebyly tak patrné. Jak se na to díváte Vy?

Myslím, že v tomto novém konfliktu, platí ještě více, než v konfliktu na Ukrajině ono staré rčení, že každá válka vyhovuje pouze politikům, jejich mocenským zájmům a dalším lidem, kterým se velice dobře hodí do krámu. Bohatí bohatnou a pouze obyčejní lidé a civilisté zbytečně umírají. Osm z deseti největších zbrojařských firem je v USA a americká ekonomika injekci zoufale potřebuje, co si budeme povídat…
Je to klam a mediální podvod, který odmítám jakkoli sledovat – hnusná hra, do které se nehodlám nechat jakkoli zatahovat.
Není to totiž (a nikdy vlastně nebylo) o „hodné” a „zlé” straně – ale pouze o zájmech, které mainstream naplno a záměrně podporuje.
Bohužel na ty manipulace lidé – například z hysterického strachu o vlastní život – naskakují a pak nenávidí každého, koho jim média označí, jako potenciální hrozbu jejich narativu.

Nedávno jsem v Senátu na konferenci o rodině zaznamenal příběhy, podle nichž mladí rodiče „nepůjčují“ své děti dědečkům a babičkám, protože ti mají odlišný politický názor. Mohou zmíněné události a případné další znamenat trvalé rozdělení rodin a likvidaci vazeb mezi lidmi, kteří byli až do té doby dobrými přáteli? Co tohle oslabování pospolitosti může přinést?

Je to jen další varianta mediální hry, o které jsem mluvil v předchozí otázce. Bohužel tato hra tu byla vždy. Pamatuji devadesátá léta, kdy proti sobě v médiích nesmiřitelně vystupovali Klaus se Zemanem – ale byla to vše jen komedie pro média. Zatímco jejich obdivovatelé se k smrti nenáviděli, oni sami byli (a stále jsou) výborní přátelé, tykají si a chodili spolu na pivo.
A to stejné se děje nyní – pouze díky zrychlené době a sociálním médiím – daleko vyhroceněji.
Není pochyb, že toto vše působí hlavně média – jde jen o to, jestli to dělají „jen” čistě kvůli čtenosti a tedy pro zisk, nebo je v tom skrytý zájem těch, kteří je vlastní…

Připadá mi, že lidé věří médiím více než jindy, ale každý jen tomu svému (těm svým), takže nemalá část populace má názory jak okopírované z vysílání České televize, které se nevyznačuje příliš velkou snahou o to nabídnout divákům škálu různých pohledů. Jakou úlohu sehrává sedmá velmoc při informování veřejnosti?

Nedávno jsem měl besedu v Sokolově, kam přišla celá třída mladých středoškoláků – což je velice neobvyklé. Trochu jsem se toho obával, ale byli naprosto bezvadní, s otevřenou pusou sledovali vše, co jsem jim říkal a dokonce mi pak psali na sociální sítě a děkovali.
Oni jsou chytří, chtějí sami přemýšlet, ale bohužel mají pouze jednostranné informace. Jsou těžce indoktrinováni už ze škol, nebo od internetových influencerů, kteří jedou v podstatě stejnou linii jako mainstreamová média.
Nejhorší je, že mladí si myslí, že konají dobro, ale z nevědomosti páchají daleko větší zlo, než kdyby se paradoxně jakkoli slepě neangažovali.
Nerozumím ale starší generaci, která znala lži, kterými tehdejší televize a například Rudé právo denně zaplavovaly mediální prostor a přesto dnes zcela stejným lžím – pouze obarveným na modro – bezezbytku věří.

Česká televize kdysi s velkým gustem nabízela svým divákům záběry, jak si prezident Václav Klaus vzal protokolární pero při návštěvě Chile. Minulý měsíc navštívila manželka českého prezidenta Eva Pavlová Kyjev při příležitosti Summitu prvních dam. Na něm nebyla schopna desítky sekund odpovědět na položenou otázku, rozpačitě listovala papíry s podklady a pak ze sebe vysoukala jednu větu úplně mimo téma. Od ČT se dozvíme, jak to české první dámě slušelo a jak je aktivní, ale její schopnosti stejně jako schopnosti jejího muže nám zůstanou veřejnoprávním médiem utajeny. Proč asi?

Máte pravdu – ta mediální lež je všudypřítomná a vlastně je už tak směšná, že k mainstreamovým médiím můžete přistupovat tak, že jakoukoli zprávu, kterou si přečtete, otočíte zcela naruby a tak se lépe doberete pravdy.
Opravdu, jako by se lidem pod kůži zaryla jakási zvláštní autocenzura a zcestná fialová rétorika, že jsme ve válce a kdo jakkoli kritizuje vládu v této „těžké” době, tak je dezolát, který podrývá svoji zem. A tak média taktně mlčí a dívají se jinam.

Čím si vysvětlit, že nadpoloviční většina Čechů se bojí otevřeně vyjádřit své názory a má pocit, že se nám do života vrací cenzura, jak ukázal průzkum agentury SANEP pro Společnost pro obranu svobody projevu, když už skoro 34 let nežijeme v totalitě?

Lidé si zvykli příliš na své pohodlí, nablýskaný životní styl a bojí se, že by o něj mohli přijít – systém si je „koupil” pozlátkem a strachem z nesplácení hypoték.
Lidé mají strach a přitom nejde o kriminál (zatím), ale to je samozřejmě jen další krok.
Vidím na sociálních sítích ten postupný přerod – nejprve se báli cokoli komentovat, pak i lajkovat a teď už snad i sledovat.
Většina lidí se bojí konfliktů, chtějí si v klidu žít a často jsou už tak zmateni, že ani neví co je dnes to „správné” tak raději mlčí úplně.
Připomíná mi to opravdu dobu, když lidé před revolucí potkali na ulici dizidenta, tak raději přešli na druhou stranu silnice, aby ho nemuseli pozdravit a dostat se tak do případných problémů…

Otevřeně projevovat názory odlišné od těch oficiálních se dnes příliš nenosí. A pokud si lidé zanadávají na něco, co se jim nelíbí, tak za to můžou „oni“. Kdo jsou ale ti „oni“, co nám linkují a mnohdy ztrpčují životy?

Ti „oni” jsou dnes vlastně kdokoli, kdo se odváží kritizovat to, co je mainstreamová „pravda” – jen aby vina nepadla na vládu. Bylo to tu za komunistů a funguje to dokonale i dnes, ale v opačném gardu.
Vždyť to známe z padesátých let z Ameriky, kde byly výbory pro „Neamerickou činnost”, tisíce lidí z kultury na černé listině, kteří byli falešně obviněni z podpory komunismu – zcela to stejné, co se dělo u nás, ale zde se naopak zavíralo za podporu „amerických imperialistů”.
Přijde mi, že se vracíme do podivné studené války, kde už se ale stírá kdo válčí s kým a každý den se vše přepóluje a minulost se vymaže. Je to už opravdu kompletní Orwell – kdy Oceánie vede střídavě válku se zeměmi Eurasie a Eastasie.

Když se díky více než milionu propadlých hlasů ve volbách dostala k moci nesourodá skupina pěti stran, tak si jejich voliči libovali, jaká světlá budoucnost nás čeká. V čem vláda v čele s Petrem Fialou prospěla zemi za první polovinu svého mandátu, jaké její kroky je třeba ocenit a v čem si počíná výrazně lépe než předchozí Babišova vláda?

Co říct, aby tato odpověď nebyla zcela prázdná…
Fialovu vládu bych jednoznačně označil za to nejhorší, co nás po revoluci potkalo a skutečnou hrozbu pro budoucnost a suverenitu této země – a to píši jako velký odpůrce Andreje Babiše, proti kterému jsem se vždy snažil vystupovat. Bohužel spousta lidí, kteří nakonec prohlédnou Fialu, se právě k volbě Babiše vrátí…

Ledacos z toho, o čem jsme si povídali, se objevuje ve Vaší knize Průvodce králičí norou, která právě vychází. V anotaci na ni jsem se dozvěděl, že je jako biblické jablko poznání – pak už svět, zprávy, jednotlivé „osobnosti“ a události, o kterých budete číst, nebudete nikdy vidět jako dřív a zjistíte, že to, čemu jste věřili jako bezpečnému přístavu – zvláště celé 20. století – je jedna velká lež. Prozradíte nějakou, o níž píšete?

Nejde ani tak o jednotlivé lži, ale o souvislosti. Každá kapitola, která se zabývá nějakým tématem, je sama o sobě znepokojivá, ale jako silné varování působí až všechny dohromady. Žádnou podobnou knihu, která by takové souvislosti uceleně a jednoduše přinášela jsem nenašel a s trochou nadsázky by se dalo říct, že proto jsem si ji také napsal.
Kniha se skládá z třiatřiceti jednoduchých a snadno srozumitelných kapitol – jako například: Vzdělání a další generace, Americký sen a Marshallův plán, Lékaři a zdravotnictví, Banky a falešné kouzelné papírky, Mediální „pravda“, Covid podvod, Green Deal podvod, Masová hypnóza a programování mas, Hlupáci a přisluhovači, Zlo pod maskou dobra, Great Reset, Přelidnění a depopulace, Bůh, duše a zlo a další.
Nechtěl jsem psát věděckou práci se stovkami odkazů – stejně tak každé téma by vydalo na samostatnou knihu, ale pak by je zase nikdo nebyl schopen vstřebat takto uceleně dohromady.

Mě zaujala kapitola „Zlo pod maskou dobra“. Kde se nejčastěji vyskytuje?

Kapitola začíná:
„Ten starý fašismus či nacismus byl militantní, dobyvačný a útočný – ve své podstatě se snažil vyhladit část populace a expandovat do ohromné říše. Totalita, která se ale blíží dnes, je daleko plíživější, rafinovanější, a co je nejhorší – ona se schovává za ctnost, pravdu a lásku.”
Jedná se o všemožné neziskovky, greendeal agendy, „nejlepší” řešení covidu, alturistické miliardáře – těch příkladů jsou stovky – vše je skryto za zdánlivé dobro a lidé na to slyší. Lidé chtějí bohužel žít ve své falešné zlaté kleci a neptat se, co se skrývá za ní…

Závěrečné kapitoly s názvy „Ztráta smyslu života“ a „Zhroucení systému a civilizace“ působí dost depresívně. Je to autorský záměr zanechat čtenáře s pochmurnými myšlenkami?

Dvě třetiny knihy jsou hlavně faktické informace a lidem často neznámé a překvapivé souvislosti, druhou část bych řekl, že tvoří spíše úvahy a více duchovní a filosofické přesahy a poslední kapitoly jsou, jak píšete trochu temné a lehké varování.
Vše ale směřuje k poslední kapitole, která se jmenuje Naděje a ve které se věnuji tomu, v čem právě navzdory tomu temnému a zdánlivě beznadějnému, vidím to pozitivní a naději pro naši budoucnost.

(Otázky Jíří Hroník pro Parlamentní listy)